Odborná literatura považuje Skašov u Nepomuka a Krounou na Hlinecku, kde se vyráběly soustružené a řezané hračky, za dvě nejvýznamnější výrobní střediska v českých zemích. Jsou významná především výtvarnou a řemeslnou dokonalostí svých výrobků. Střediska byla pozoruhodná také svým bohatým sortimentem. V obou oblastech tato výroba vyvrcholila na přelomu 19. a 20. století. Z těchto hračkářských oblastí můžeme jmenovat např. Krušnohoří, Šumavu, Domažlicko, Příbramsko, Králíky a Karpatskou část Moravy. Koncentrace hračkářství v Čechách souvisí s intenzivní a rozmanitou domáckou výrobou.

Všechna významnější hračkářská střediska patří do širšího středoevropského kontextu center tohoto výrobního odvětví. Vykazují společné rysy zejména ve skladbě sortimentu, tvaru a dekoru.

Skašovská výroba hraček

Hračky, které se nacházejí v této  expozici, jsou dílem firmy Brand a Bálek ze Skašova, která se částečně zasloužila o to, že hračkářská výroba v této vsi nezanikla. Většina jejich hraček hledá inspiraci v ustálených vzorech a tak se dodnes nemění.

Proto začal člověk vyrábět různé předměty, které svým rozměrem, tvarem a barvou odpovídají velikosti a vkusu dětí.

Zprvu to byli nesporně příbuzní, kteří dělali první hračky pro své potomky. Teprve později se výroby chopili obratnější jednotlivci a nejrozmanitější řemeslníci. Hračky vyráběli ve volných chvílích. Zvláště byli zaměstnáni řezbáři a soustružníci, z jejichž rukou vycházela nejrozmanitější zvířátka, husaři, vojáčkové, panenky a miminka.

Hračka městská byla určována módou. Ale vedle této městské hračky žila a žije i jiná, prostší, lidová. Ta se jako produkt domácké výroby vyvíjela v českých zemích od 2. pol. 18. stol. Nejčastější byly hračky soustružené ze dřeva, charakteristické rostlinným nebo geometrickým dekorem, nejčastěji na barevném podkladě. Při výrobě lidové hračky se udržely tytéž metody jako kdysi u hračky vůbec, že ji totiž dělá jeden člověk, maximálně se na její výrobě podílí rodina. Výrobcem býval většinou drobný selský řemeslník, ale někdy dělal hračky úplný amatér, třeba jako mimosezónní doplňkovou práci. Vyráběl nejprve pro své nejbližší okolí, později pro trh. Využíval toho materiálu, který měl při ruce a který se nejsnáze zpracoval, ať už to bylo zmíněné dřevo, hlína, sláma, šustí či třeba i těsto, které dovedlo zlákat lidového umělce k práci.

Pro jejich výtvarnou hodnotu a tvarovou čistotu jsou dnes lidové hračky v neposlední řadě i předmětem sběratelského zájmu.

S počátky hračkářské výroby ve Skašově na Nepomucku se pojí legenda o vojenském vysloužilci, patrně z napoleonských válek. Tento válečný invalida se po návratu z bojiště usadil ve skašovské hospodě, kde příležitostně vypomáhal. Večer sedával se sousedy a pocestnými. Při svém vyprávění o bojích, snad aby zaměstnal ruce, začal vyřezávat různé drobnosti. Až jednou vyřezal husara na koni a následovaly další hračky. Jimi z počátku obdarovával děti ze svého okolí, později je začal prodávat cestujícím a ještě později překupníkům.

Nápad vyrábět hračky se líbil ostatním obyvatelům Skašova, a tak začali vysloužilce napodobovat. Zanedlouho se tomuto odvětví věnovala převážná část občanů.